'Sweeney Todd': Otázky &
odpovědi s Alanem Rickmanem
Emily Christianson, Hollywood.com
Po téměř třiceti letech v zábavním průmyslu je překvapivé dozvědět se, že
je tu něco, co Alan Rickman ještě nedělal: filmový muzikál. To bylo ale
jen doteď. Tim
Burton obsadil tohoto herce, který často střídá žánry, do role soudce
Turpina ve svém novém filmu Sweeney Todd:
Čertovský holič z Fleet
Street. Rickman, proslulý to padouch, hraje muže, který na základě
smyšlených obvinění uvrhne Sweeneyho za mříže na patnáct let, aby mu mohl vzít ženu a dceru.
„Je úžasný, protože dokáže být neuvěřitelně hrůzostrašný a pak, ve stejném
záběru, se otočí a je hrozně sladký a hází takový ten psí pohled,“ říká
kolega Johnny Depp, který hraje ve filmu Sweeneyho Todda. Rickman ukázal jak dokáže
být „hrozně sladký“, když se s ním tým webu Hollywood.com setkal
v Londýně, aby zjistil více o jeho prvním zpívání na obrazovce, o tom, jak
vycházel s Timem Burtonem a dalších věcech.
O učení synchronizace rtů:
„Když to jednou už nazpíváte, je to velká úleva, protože
víte, že zpěv budete celý den pouze napodobovat... nemůžete to dělat jiným
způsobem, protože jakmile je scéna ustřižena nebo změněna a vy pokračujete
ve zpívání, nebyly byste nikdy schopni to srovnat... Bylo by nádherné
zpívat naživo, ale také si myslím, že kdyby jste zpívali naživo po dobu
osmi hodin, ke konci dne by to už znělo poněkud ošuměle.“
O tom, proč muzikály zažívají comeback:
„No, možná se musejí pokaždé znovu objevit. Myslím tím, že muzikály byly
zajisté [populární] v třicátých a čtyřicátých letech a předpokládám, že
v padesátých také... moc tu nebyly v šedesátých a sedmdesátých letech.
Takže proč asi? Předpokládám, že jako Vlasy a všechny podobné
se ohlížely na šedesátá léta. Možná to byla taková specifická doba, kdy
vládu nad světem tak trochu přebírali mladí lidé a muzikály nejsou zrovna
revoluční formou. A proto je skvělé, že se dělají teď, protože v žádném z
těch jiných období by se nikdy neudělaly. Takže muzikály jaksi nějak
reflektují to, co se děje. Muzikál Hairspray je také pohledem do určité
doby, že?“
O střídání žánrů:
„Myslím si, že s filmem je to o znovuobjevování, což je v současné době
znát na práci mnoha mladých filmových tvůrců. A tak můžete doufat, že toho
budete součástí a ne částí nějakého druhu nekonečného opakování nebo „dělám
tady to, co víš, že dělám“. Film musí být odrazem světa, kde žijeme a
jehož součástí chceme být. Herci obývají stejnou planetu jako kdokoliv
jiný. Je to podivná věc, co se děje když jste herec, to, že lidé vás
podporují za to, že částečně ztělesňujete skupiny lidí, nebo lidské naděje
a tak. Takže nevím, jaké to je, být Johnnym Deppem.“
Film vs. divadlo:
„Můžete hrát divadelní hru, jako já, to je šest měsíců v Londýně
následovaných šesti měsíci v New Yorku. Když to takhle děláte rok,
každý večer nanovo, pak jste se silami u konce. Takže, natáčení filmů
je velmi osvěžující v tom, že pak řeknou: "OK, popojedem.“ A vy
nemusíte říkat ty řádky znovu a znovu a je to tu navždy. Zatímco na
jevišti to můžete pokazit a říct si, „Do pr***e. Udělám to v příští scéně
nebo zítra." Takže to je druh kontrol a kolísání a obojí mám z těchto
důvodů rád.“
O čtení Harryho Pottera a Relikvií smrti:
„Konečně vím, jak to skončí. Nikdy jsem to předem nevěděl. Jenom jsem se
dohadoval... Byl jsem tam s rodinou [když jsme kupovali knihu]. Naše
malá, které je dvanáct (pozn. překl.: Alanova neteř), je tím úplně posedlá. Takže to nebylo
nezbytně slavnostní... ale bylo to docela dojemné, protože měla
dovoleno jít o půlnoci a postavit se tam do řady a vidět ji v jednu hodinu ráno zahalenou v županu –
takovou sílu mají pohádky.“
O režisérovi Timovi Burtonovi:
„Je hodně dobrej. Režíruje s využitím minimálních prostředků. Po natočení scény ke
mně přišel a udělal jen takhle (máchne rukou) a to znamenalo „Jo, asi
takhle, ale
méně.“
Sweeney Todd půjde do kin 21.12. 2007
|