|
Alan Rickman všude kolem
Autor: Snigerus
„No čau, už jsem si myslela,
že nepřijdeš, pojď dál.“
„Jo, měla jsem co dělat, abych všechno stihla, jsem totálně vyřízená,
doufám, že tady máš v dosahu ruky něco na zub a na zavlažení.“
„Doufáš veskrze velmi správně, drahá přítelkyně, upekla jsem na tvou
počest šerifovy dortíčky s extra silnou rumovou polevou. Posaď se, a než
všecko naservíruju, nahoď zatím vhodné téma k hovoru.“
„Téma? Jídlo a pití! Moje vyčerpané tělo očekává zásadní životabudič.“
„Všecko dodám, žádný strach. Jaké doporučuješ další téma?“
„Další téma? Aha, třeba současná hospodářská krize a její dopad na naši
ekonomiku.“
„Co?“
„No dobře, tak něco jiného - globální environmentální problémy.“
„Hele uklidni se, ty deformovaná intelektuálko, a posluž si, co hrdlo
ráčí.“
„Jé, domácí slivovice! Znamenitě. Tedy za těchto gastronomicky
příznivých okolností budu všestranně a dlouhodobě komunikačně
použitelná.“
„Výborně, myslela jsem pokecat jako posledně.“
„Jako posledně? Už si nepamatuji. Co přesně máš na mysli, naveď mě.“
„No o NĚM přeci, copak nevíš?“
„Aha, o NĚM! Já už na toho slizouna nosatýho, co na něj myslíš 24 hodin
denně, málem zapomněla. Ten geront ještě žije?“
„No dovol! Alan Rickman je jedním z nejkrásnějších, nejinteligentnějších
a nejdokonalejších mužů na této planetě. Je v nejlepších letech, abys
věděla, a nemyslím na něj 24 hodin denně, taky musím spát, víš přeci, že
sny se mi skoro nikdy nezdají. Bohužel.“
„Jo, jo, jo, stačí, dobře, jak si přeješ! Povídej, jak dopadly jeho
poslední závody?
Mimochodem vynikající mok, ta vaše slivovička.“
„Závody? Nedráždi mě, moc dobře víš, kdo Alan je!“
„Tak se nerozčiluj a spusť, jak se s Alanem oba máte, co děláte, co je u
vás nového?“
„Což o to, Aláček se má asi dobře, ale já nikoli. Nastal žalostný úpadek
mého ducha i těla.“
„To vidím, pokračuj.“
„Nevím, jak to přesně definovat, ale mám poslední dobou takový tísnivý
pocit. Velmi deprimující řekla bych. Jako by mě Alánek nějak málo
obklopoval, víš, rozumíš mi? Prostě mě málo obklopuje.“
„Vynikající dortíčky! Ano, naprosto ti rozumím, báječná chuť, Alánek tě
prostě málo obklopuje, jasně… co je to za blbost?“
„Žádná blbost, to je reálný současný stav mojí křehké dívčí duše –
dramatický, mučivý, neuspokojivý, rozleptávající… taky si ještě naleju,
přisuň lahvičku.“
„A jak se v praxi projevuje tento nezáviděníhodně dekadentní stav mysli,
smím-li se dotázat.“
„Mmm, například pocitem nespravedlnosti. Procházím Prahou a říkám si,
proč se Václavské náměstí nemůže jmenovat Rickmanovo náměstí, proč se
Karlův most nejmenuje Rickmanův most a proč se ten chrám musí jmenovat
Chrám svatého Víta? Koho dneska zajímá nějakej svatej Vít, myšlenky na
něj ve mně nic nevyvolávají, v souvislosti s ním se mi vlastně ani žádné
nevybavují. Proč se nemůže dotyčný barák jmenovat Chrám svatého
Alana? Alanův chrám. Znělo by to mnohem aktuálněji? Já bych ho
přejmenovala.“
„Aha a kolik panáků už máš v sobě?“
„Jen pár, než jsi přišla, tak jak se k mému nápadu stavíš?“
„Já ti, holka, nevím, jsem si skoro jistá, že žádný svatý Alan
neexistuje a Rickmana za svatého ještě nikdo nenavrhoval a ani nikdy
navrhovat nebude.“
„Proč ne, já bych ho klidně navrhla.“
„Ráda věřím, ovšem bejt svatej není jen tak, to by mu nejdřív musel
někdo zakroutit krkem, musel by přitom pokud možno prolít potoky krve,
bylo by vůbec nejlepší, kdyby ho mučili, a taky by to chtělo sem tam
nějaký zázrak. Člověk, podle kterého se pojmenovávají obce, ulice nebo
budovy, by měl být zkrátka dávno mrtvý.“
„Všecko jde, když se chce, mám nápad.“
„Copak, pojedeš do Londýna podříznout Rickmana?“
„Ne, ale pokusím se prosadit ho na Hrad.“
„Jo? A co by tam jako měl dělat?“
„Prezidenta přirozeně…“
„Teď vážně, kolik jsi toho vypila?“
„Co se pořád staráš!“
„Dobře, dejme tomu, že nápad je kolosální, avšak máme problém, tato
pozice je již delší dobu celkem pevně obsazena. Navíc umělcův cizí
původ by mohl …“
„Neplaš, je Ir, čili vlastně Kelt, vrátil by se jen do své původní
vlasti.“
„Jak ho chceš dosadit?“
„Normálka, stačila by masová celonárodní demonstrace na Letenské pláni
- později bych ji nechala přejmenovat na Rickmanovu - s heslem Rickman
na Hrad.“
„Pozoruhodné, kde vezmeš celonárodní masy?“
„Mno, máš pravdu, tady je vskutku jistá slabina…“
„Dost zásadní.“
„Hm, dost zásadní. Ono by možná bylo lepší dosadit ho spíš na britský
trůn.“
„Myslíš?“
„Jasná věc, Jeho královská Výsost Alan Sydney Patrick Rickman, z Boží
milosti král Spojeného království Velké Británie a Severního Irska a
ostatních držav a území, hlava společenství, obhájce víry, vrchní
velitel ozbrojených sil… zkrátka jediný pravý král Commonwealthu! To by
mohlo být ústřední heslo volební kampaně.“
„Mám další slabinu.“
„Vážně?“
„Bohužel. Nárok na britský trůn je dědičný, navíc i tady už je
obsazeno.“
„Prosím tě, Alžběta stárne, Charles vypadá jako retardovaný italský
prodavač zmrzliny, Harry jako irský pěstitel drůbeže a William jako
švédský manekýn, Alan má pro pozici panovníka naprosto jedinečnou,
důstojnou a ryze britskou vizáž.“
„Obávám se, že to nebude stačit.Chybí nám modrá krev.“
„Co ho oženit s Alžbětou?“
„Smůla, Alžběta je provdána za prince Philipa.“
„Co odstranit Philipa?“
„To bych nedoporučovala.“
„Co ho oženit s Charlesem.“
„Prince Philipa?“
„Ne, Alana.“
„Charles je ženatý s Camillou Parker – Bowlesovou.“
„Pravda, co odstranit Camillu?“
„To bych taky nedoporučovala.“
„Co ho oženit s Williamem?“
„Dost!“
„Mám další nápad.“
„No ne, doufám, že poslední.“
„Naprosto!“
„A realizovatelný?“
„Naprosto.“
„A bude tě pak Alánek dostatečně obklopovat?“
„Naprosto.“
„Sem s ním. A vrať láhev.“
„Láhev bereme s sebou, vyrážíme s partou do víru velkého světa.“
„Ale… vždyť jsi říkala, že dnešní večer pociťuješ nemilý dopad
osamělosti na svoji deprivovanou duši…“
„Věci se mění. Znáš film Bota jménem Melichar?“
„Hm, jedna z hrdinek tam měla boty zvané tuším Zlatý Hromnice, je to
ono?“
„Právě, boty Zlatý Hromnice…“
„Zlatý Hromnice, ano… a co jako bude dál?“
„Dovol, drahá přítelkyně, abych ti představila svoji novu partu - moje
levá lodička - David, moje pravá lodička - Sinclaire, moje podprsenka
- Hans Gruber, kalhotky - prof. Snape, triko - šerif z Nottinghamu,
minisukýnka - doktor Lazarus, punčocháče - serafín Metatron, sako -
Eamon de Valera, kabelka - Rasputin a někde tady bude i můj exkluzivní
deštník plukovník Brandon.“
„Ach, těší mne, že vás poznávám, pánové, někdy si kladu otázku, proč na
moji nejlepší kamarádku působí alkohol tak netradičně… mimochodem
dohlédni, aby plukovník Brandon šel určitě s námi, leje tam jako
z konve, i když možná menší studená sprcha by ti momentálně spíš
prospěla…“
„Máš pravdu, plukovníku Brandone! Plukovníku! Ozvěte se?“
„Nechci zasahovat do tvého rozhovoru, ale mám pocit, že jsem viděla
Brandona ležet v předsíni na Rasputinovi…tak… zatím si zorganizuj své
muže, já odstraním z dosahu alkoholické nápoje, uvařím silnou kávu a
budu doufat, že vám postačí, když si společně pustíme nějaký film.“
KONEC
|