KNIHOVNA
 

ZPĚT do Knihovny nebo na Novinky

Nepoužívejte tuto povídku na jiných stránkách bez svolení jejího autora. V případě dotazu mě prosím kontaktujte. Děkuji!
Při neoprávněném použití se dopouštíte krádeže autorského díla, což je proti dobrým mravům a zároveň protizákonné!

 

  
Poslední sen

Autork
a: Laura
 

 
Předmluva – Když se mě někdo při četbě Stipendia zeptal, jestli je šance, že by hlavní hrdinka uprostřed povídky náhle skonala, smála jsem se tomu stejně jako Ginny. Potom nás ale napadlo, že napsat vraždu hlavní postavy třeba jen na jedné stránce není vůbec nemožné. Záleží na přístupu, můžete to pojmout s humorem anebo (jako já) bez něj, snad jen se špetkou absurdity… Poslední sen má dvě strany – jsou tam totiž vraždy dvě.


Seděl u svého stolu a opravoval úkoly, když se ozvalo zaklepání na dveře kabinetu.
„Vstupte.“
„Severusi…“
„Pane řediteli?“
„Severusi, jdu vám oznámit, že jsem konečně vyhodil učitele obrany proti černé magii. Převezmete to místo?“ usmál se Albus Brumbál.
„Jistě. Ano,“ kývl profesor, ačkoliv byl trochu zaražen ředitelovým zjevem – Albus tu stál v růžové krajkové noční košili… Najednou se ozval zvláštní šramot.

Severus Snape se s trhnutím probudil a zmocnilo se ho zklamání, jež zákonitě přichází po každém procitnutí z růžového snu. Potom však zpozorněl, protože znovu zaslechl ty šramotící zvuky. Rozhlédl se po temné ložnici a jeho zrak padl na tmavou siluetu, stojící asi tři metry od jeho postele. Okamžitě si vzpomněl na svou hůlku. Ležela na psacím stole, kde ji večer nechal, jenže stůl byl teď na hony vzdálen…

„Kdo jste?“ zeptal se zdánlivě klidně a v hlavě se mu okamžitě rozvinul dlouhý seznam jeho potenciálních nepřátel.
„Ale Sevie,“ zachraptěla tiše a postoupila k jeho loži, čímž se současně ocitla v pruhu měsíčního světla, které sem dopadalo zvenku kulatým sklepním oknem.
„U Merlina!“ vydechl, když ji poznal.
„Copak? Přece jsem se tolik nezměnila,“ zasmála se chladně a dál na něho zahlížela široce otevřenýma šedýma očima.
„Co se ti stalo?“ nadzdvihl se na loktech, aby se posadil, ale nebylo mu to dovoleno.
„Co tím myslíš?“ podrážděně zasyčela a namířila na něho jeho vlastní hůlkou, takže ztuhnul uprostřed pohybu. „Nelíbí se ti snad můj nový účes?“ přejela si pak hubenou rukou po holé bílé lebce a sípavě se zasmála.
‚Je šílená,‘ blesklo mu hlavou poznání. Nahlas však neřekl nic.
„Už asi nejsem tak atraktivní jako tehdy při našem posledním setkání, že?“ zatvářila se lehce výhrůžně.
„Jsi...jiná,“ odvětil diplomaticky.
„Tak jiná, říkáš?“ otřásla se zlověstným smíchem. „Ano, jsem jiná - už nejsem naivní!“
Potom ale zvážněla a naklonila se k němu. „Ty ale víš, proč jsem tady, že?“ zeptala se a zvedla tenké obočí.
Mlčel, poněvadž mu to bylo jasné.
„Možná jsem se přišla pateticky vyptávat: Proč jsi mě odkopl, Severusi?“ zaparodovala intonaci zhrzené milenky, „anebo jsem tě přišla zabít.“ Rysy jí ztuhly do odhodlaného výrazu.

„To první asi stěží,“ sarkasticky se pousmál, zatímco jeho mozek zvažoval možné šance.
„Trefa, ty hajzle,“ zasyčela a sáhla do hábitu. „A protože jsem nikdy neholdovala zakázaným kletbám…“ zaleskl se jí v ruce dlouhý nůž, „a vždycky jsem považovala za poctivější krev…“ naklonila se ještě víc k němu…
„Ano, pamatuji se,“ řekl chladně. Renée byla vždycky poněkud krvelačná, ale dokázala být i milá, když chtěla. A rozhodně byla  nejpřitažlivější ze všech Smrtijedek. Zavzpomínal na jejich jedinou společně strávenou noc…

„A ještě něco ti řeknu, než zemřeš,“ pokračovala zatím žena nebezpečně. „Vím už, kdo jsi. Hraješ dvojí hru a já budu první, kdo to řekne našemu Pánovi! Bude mi velmi zavázán, když mu zároveň s tvým skalpem předložím i tenhle čerstvý důkaz,“ zvedla do vzduchu popsaný pergamen, jež zjevně neunikl její pozornosti při prohlídce psacího stolu. Byl to kompletní výčet osob, které se účastnily posledního srazu Smrtijedů.
„Trochu jsem se tady porozhlédla, když jsi spal, a tohle jsem našla jen tak ležet na stole,“ usmála se.
Neodporoval. Nemělo by to žádný smysl. Vždyť kdo by si psal takový seznam sám pro sebe?

„Pán zla bude mít radost. Už dlouho se snaží odhalit tu krysu, která slídí v jeho řadách a donáší Brumbálovi,“ pomalu vyslovovala Renée a v zornicích se jí odrážel chladný svit luny.
„Doufám, že jsi připravený na smrt,“ zašeptala potom nakloněná těsně nad ním a její dech mu ovanul tvář.
„Pokračuj,“ odvětil pomalu, aniž by hnul brvou a pravou paži posunul blíž k nočnímu stolku. Dávno věděl, že tahle situace nemá jiné východisko, než smrt.

Odehrálo se to však rychleji, než očekával. Jen chvíli si hleděli zblízka do očí, když ucítil, jak mu ostří proniká tělem. Trochu to studilo a hodně bolelo. Mimoděk se mu vydral přes rty bolestný vzdech. Renée se zachvěla vzrušením a ve tváři se jí rozhostil vítězný výraz.
„Dokonáno,“ vydechla.

„Ještě ne,“ trochu ztěžka promluvil Severus Snape a zvedl pravou paži. Renée nestihla ani nasadit překvapený výraz nad tím, kde se bere v jeho ruce ta břitva. Horká krev se jí drala z otevřeného hrdla. Za okamžik klesla do pokrývek vedle svého bývalého milence.

„Ani já jsem… nikdy neměl rád… pošetilé mávání hůlkou,“ řekl přerývaně a břitva mu z ruky vypadla na podlahu vedle postele. Potom si ztěžklou levicí sáhl na místo, kde mu z těla trčel nůž, a sám pro sebe se zlehka pousmál.
‚Už nikomu nic nepovíš, Renée. Jaké zklamání, že?‘ pomyslel si a zavřel znaveně oči. Zemřel o několik vteřin později.

 
KONEC

 

Nahoru

HARRY POTTER, characters, names and related indicia and WARNER BROS., shield logo and related indicia are trademarks of Warner Bros. TM & © 2003.
Harry Potter Publishing Rights © J.K.R.