|
Snapeův novoroční dýchánek
Autor: Pearlly
Jak již bylo tradicí, i tohoto
roku se konal v Bradavicích malý novoroční večírek. Všichni přítomní,
včetně těch nešťastných studentů, kteří neměli kam jet na vánoční
prázdniny, byli srdečně zváni.
Pozvánky roznášela vyfintěná a namyšlená sovice sněžná s barevnými
mašličkami, na každém pařátku jeden. Jen co ji Prof. Snape zahlédl
litoval, že nemá po ruce nějaký šikovný samostříl. Neměl tyto veselé
dýchánky dvakrát v lásce, ale nakonec vždy přišel. Neopomenul se však
předem posílit notnou dávkou svého speciálního lektvaru.
V posledních letech byl
pravidelným hostem novoročních večírků také Harry Potter a to je činilo
ještě nesnesitelnějšími než dřív. Uvažoval, proč musí na Nový rok pokaždé
takto trpět a pomalu se loudal k slavnostně vyzdobené učebně lektvarů.
Každým rokem se k tomuto účelu používala jiná třída a letos to byla
naneštěstí právě ta jeho. Když dorazil na místo uvítaly jej pohostinně
otevřené dveře a veselý hlahol, jakým učebna lektvarů snad ještě nikdy
nezvučela. Pohlédl opatrně dovnitř a ujistil se, že společnost je již na
místě a pestrá výzdoba jakbysmet. Ustrnul když viděl všechny ty nemotorné
lidičky a všechnu tu hromadu nádobí a sklenic vhodných k rozbíjení,
spoustu nápojů určených k postupnému upíjení a rozbryndávání a nadmíru
pochutin schopných pokrýt podlahu souvislou vrstvou drobků a drobečků.
K tomu na něj zaútočila barevná dekorace. Ozdobné girlandy, hvězdy a
lesklé třepení. Převažovala červená a zlatá a nikde ani kapka černé -
udělalo se mu z toho všeho trochu mdlo. Když navíc zahlédl rozzářenou
tvářičku Harryho Pottera, zabraného v rozhovor s usměvavým Profesorem
Brumbálem, bylo toho na něj už vážně příliš. Vrátil se tiše do chodby a
tiše si lokl ještě trochu toho svého lektvaru. Namíchal si s sebou pro
jistotu ještě záložní dávku.
Když se poněkud uklidnil a
posílil vešel mezi hosty a snažil se tvářit „příjemně“, z čehož měla
většina přítomných neobyčejně nepříjemný dojem.
Pozdravil všechny své kolegy i kolegyně a nakonec se usadil stranou, do
nejtmavšího rohu místnosti a bez použití sebemenších kouzel se stal
prakticky neviditelným. Seděl tiše, občas zkonzumoval něco málo
z nabízeného pohoštění a bez valného zájmu pozoroval okolní cvrkot. Úderem
dvanácté zábava vrcholila. Všichni si vzájemně přáli šťastný nový rok,
potřásali si navzájem rukama a poplácávali se vzájemně po ramenou. Když
pak byli studenti konečně odesláni do svých ložnic, doufal Prof. Snape, že
to nejhorší už má za sebou.
~~
Večírek však ještě neskončil.
S odchodem žactva se zábava poněkud uvolnila a radovánky nabraly nový
dech. Hybrid se mohl cpát naprosto bezostyšně a přitom svými mastnými
pazoury šmátral po nablýskané katedře, což Prof. Snape snášel velice
bolestně. Školník Filch odněkud vytáhl všechny šprýmovné předměty, které
za uplynulý rok zabavil studentům a hojně jich používal ve všech směrech a
učebnou každou chvíli hřměly děsivé aromatické výbuchy a třaskaly kouzelné
žabky. Navíc se Profesorka Trelawneyová rozhodla oblažit všechny přítomné
svým tanečním uměním a ječivým zpěvem. Ukázalo se však, že všichni, tou
dobou již povětšinou dekorovaní papírovými kloboučky s gumičkou a
poprášení třpytivými konfetami, jsou jejím výstupem nadšeni. Jen Prof.
Snape se krčil ve svém koutě a kousal se do rtu. Nakonec nevydržel a vypil
svou záložní zásobu až do dna.
Už nějaký čas se podával i
tvrdý alkohol, v podobě bylinného likéru, který Prof. Snape dodal
speciálně k této příležitosti a dlužno říci, že byl vskutku znamenitý,
takže jej kvapem ubývalo.
Malým zadostiučiněním by mu tedy mohlo být, že polovina profesorského
sboru, bude mít po ránu nejspíš pořádné bolení hlavy.
Zdálo se nevyhnutelným, že každou chvílí někoho napadne, jako obvykle
v tuto pokročilou hodinu, zahrát si nějakou společenskou hru. A bylo tomu
opravdu tak. Tentokráte s tím nápadem přišla rozdováděná profesorka
Trelawneyová, která s nemohla vzpamatovat ze svého úspěchu coby zpívající
umělkyně a která už v sobě také měla nejednu skleničku.
Jak Prof. Snape očekával nápad
to byl doslova příšerný a dost možná ještě horší. Spočíval v tom, že každá
z účastnic večírku si měla v tento slavnostní okamžik zvolit nějakého
partnera a v souladu s dávným zvykem toho využít, aby mu dala hubičku pod
svazkem jmelí výhodně zavěšeným uprostřed učebny. Tento návrh měl okamžitý
pozitivní ohlas a místností zašumělo nadšení.
Vzápětí už okolí sondovaly žádostivé pohledy.
Snapeovým směrem se jich
obrátilo hned několik. Málem mu z toho zaskočilo sousto a rozkašlal se.
Rozeznával toužebný pohled madame Pomfreyové, červenající se líčka
profesorky Prýtové a , ó hrůza, i vábivý úsměv samotné profesorky
Trelawneyové. Zatmělo se mu před očima. Zatracené baby, pomyslel si.
Dělal, jakože si jich nevšiml a nepohnutě zíral asi metr před sebe, jakoby
tam viděl něco neobyčejně zajímavého. Uvažoval o tom, že by snad snesl
políbení od madam Hoochové, ale ta už se mezitím vrhla do obrovské
Hagridovi náruče. Také profesor Brumbál už objímal profesorku
McGonagallovou a ta mu na oplátku něžně čechrala vousy. Prof. Snape se
odhodlal k zoufalému činu a snažil se předstírat, že je příliš společensky
unaven a nevnímá okolní dění. První dvě zájemkyně to odradilo, ale
profesorka Trelawneyová byla vytrvalá. Blížila se k němu.
A tehdy jej jeho pověstné
sebeovládání zradilo a Prof. Snape zpanikařil. Rychle se přeměnil, máchl
křídly a bleskově zmizel pod stolem. Profesorka Trelawneyová překvapeně
zamrkala. Objekt jejího zájmu se záhadně rozplynul. Smutně se tedy
odvrátila a hledala si jinou oběť. Vypadalo to, že Argus Filch je dosud
nezadán.
Prof. Snape se zatím zaradoval, jak se mu podařilo výborně uniknout té
bláznivé čarodějnici, ale jeho radost neměla dlouhého trvání. Ve tmě pod
stolem na něj totiž svítily nepřátelské oči paní Norrisové.
~~
Zbývá dodat, že Prof. Snape se
do svého pokoje vrátil notně pošramocen a ve velice špatné náladě. Ale
ani jeho milí kolegové a kolegyně nedopadli zrovna nejlépe. Ranní kocovina
byla opravdu hrozná a na ošetřovně bylo doslova narváno. Inu tento
novoroční večírek se vskutku vydařil, to tedy ano.
~~
© Pearlly
KONEC
|