|
Kráska a medvídek koala
Autor:
Silence
„Uhni!“ odstrčila Lucilda Stoneheartová Nevilla tak prudce,
až narazil do kamenné zdi a bez dechu se sesul na zem. Ona sama si toho
ani nevšimla a rázně pokračovala dál do Velké síně.
„Pomalu, pomalu,“ radila Hermiona, když se Harry a Ron
pokoušeli Nevillovi pomoci zpátky na roztřesené nohy. Ukázalo se však, že
nohy ani sípavé lapání po nezbytné dávce kyslíku, nebudou ten hlavní
problém. Neville stál zcela neschopen pohybu a bez jediného mrknutí zíral
na rychle se vzdalující dívku.
„Neville! Halóó, Neville!“ lusknul mu Ron párkrát před zasněným obličejem.
„Co - co je?“ probral se Neville z transu, ale nepřestával se dívat
směrem, kterým Lucilda odešla.
„Co je? To se ptáš vážně? Nejmíň deset minut tu na tebe křičíme a ty nic,“
vysvětloval Harry. „Bože, ta tě teda musela tím strkancem přímo uhranout,
nebo co?“
„Cože? Ne, nic mi není. Hermiono, nech už mě prosím tě,“snažil se Neville
vzpamatovat a odehnat Hermionu, která ho nepřestávala sice jemně ale velmi
důrazně bušit do zad. Ta se však nevzdávala tak snadno, a tak ho ještě
podrobila zkoumavému pohledu, zda je opravdu v pořádku.
„O téhle holce jsem už hodně slyšela. Je to studentka Zmijozelu a Snapeova
velká oblíbenkyně. Nikdo nedokáže, kromě Snapea samozřejmě, namíchat
takový lektvary. Zdá se, že na to má vážně talent.“
„Aha. Tak tím se všechno vysvětluje,“ uzavřel Ron suše.
„Jenže ona není tak - tak špatná jako ostatní ze Zmijozelu,“ špitnul
ostýchavě Neville, oči upřené na podlahu.
„Neville, vždyť tě před chvilkou div nerozdupala! A určitě se ti to
nestalo poprvé, přiznej se!“namítla udiveně Hermiona.
„Jo, ona mě někdy tak trochu popostrčí .... Ale nemyslí to zle! To určitě
ne! Ona se tak chová normálně. Prostě nemá ráda, když jí někdo překáží v
cestě.“
Harry ho nechápavě pozoroval. Tohle, že je Neville?! Ten Neville, co
všechno zpacká a je vždycky tím prvním v řadě, koho si věrná parta
nepřátel ze Zmijozelu vybírá za svou oběť? A najednou obhajuje jednu z
těch, kteří z něj znovu a znovu dělají uzlíček zlámaných kostí a
pochroumaných nervů!
„Neville, teď vážně - určitě si se někde neuhodil do hlavy?“ zeptal se
opatrně.
„Ne! A už musím jít. Ahoj,“ rozloučil se a škobrtavě odběhl pryč.
Harry, Ron a Hermiona se po sobě koukli.
„Co se to s ním děje?“ zeptal se Harry, když se rozhodli
pomalu Nevilla následovat do Nebelvírské koleje.
„Fakt nevím. Je úplně mimo. Nezdá se vám?“
„Vám dvěma to možná nedošlo, ale já mám takové tušení, že se
asi zamiloval,“ odpověděla usměvavě Hermiona.
„ZAMILOVAL?!!“ vykřikli současně Harry s Ronem.
„Do Stoneheartový,“doplnila jako velká znalkyně mezilidských
vztahů Hermiona.
„No, to teda – tě bůh,“ konstatoval Ron.
„Souhlasím,“ souhlasil Harry a ještě dodal: „Zelená bambule“,
když se od nich Buclatá dáma nekompromisně dožadovala hesla.
Hned, jak vklouzli dovnitř, hledali Nevilla. Ale nebyl tam.
Harry cítil, že je vlastně rád. Nevěděl, jak se má k Nevillovi chovat.
Samozřejmě tak, jako by vůbec nic nevěděl. Jenže on věděl... Nebo teda,
nejspíš věděl, pokud se Hermiona nespletla, což bylo v podstatě nemožné.
Takže přeci jen věděl. Neville je zamilovaný do zmijozelské studentky, do
Snapeovi největší oblíbeňkyně! On, který je naopak Snapeův největší
neoblíbenec! Ten si teda umí vybrat!
***
Harry Nevilla spatřil až druhý den na snídani. Vypadal
podivně klidně a ještě podivněji se usmíval. Tak nějak tajuplně. Neřekl
však ani slovo, a tak se ho s Ronem a Hermionou na nic nevyptávali, i když
Ron měl obrovské cukání ho trochu proklepnout a ověřit si tu Hermioninu
teorii zamilovanosti. Stále tomu nemohl uvěřit.
„Já tomu pořád nemůžu uvěřit,“šeptal ještě ve chvíli, když
si sedali do zadní lavice v učebně lektvarů. „V tom musí být něco jinýho..“
„Weasley! Konec žvanění!“ zahřměl Snape, jakmile se všichni
studenti nacházeli na svých místech. „Pojďte se posadit raději sem přede
mne, aby vás neustále nelákalo sdělovat nějaké hloupé nicotnosti drahému
panu Potterovi,“ dodal o něco méně hlasitě, za to však mnohem zlověstnějším
tónem.
Ron chtěl sice namítnout, že už bude vážně zcela němý, ale
Snapeův pohled mu všechny námitky okamžitě vrazil zpátky do krku. Dneska
to nebude žádná legrace, pomyslel si Harry, když pozoroval, jak se Ron
neochotně šourá do první lavice. Ona to teda nikdy nebyla legrace, ale
dnes měl Snape očividně náladu na týrání zvířátek, takže byl nebezpečnější
než obvykle.
„Vám to trvá! Strhávám Nebelvíru pět bodů!“ ušklíbl se
profesor.
Ron bezmocně otevřel pusu. Jeho otázka Za co? zůstala
však nevyřčena jako předešlé námitky.
„Za úmyslné zdržování hodiny, Weasley,“ odtušil Snape místo
toho.
Zmijozelští se už moc dobře bavili. Obzvlášť Malfoy se smál,
jako by právě slyšel vtip roku. „Zřejmě si myslíš, jaká to není sranda, ty
zmetku!“ zamumlala Hermiona tak, až jí Harry musel podezírat z toho, že
kuje brzkou a moc nehezkou pomstu. Plně jí to schvaloval. On sám se
tetelil touhou vypráskat toho hnusnýho podlejzavce nebo tomu alespoň
přihlížet. Obě ty vidiny mu trošku zvedly náladu, takže se dokázal
vybičovat a věnovat Snapeovi jeden ze svých nejnevinějších kukučů, který
vzbuzoval milný dojem naprosté, tupé odevzdanosti s osudem.
„Takže teď, když už nás nebude vyrušovat žádné nesnesitelné
kecání, můžeme začít s výukou.
Dnešním, pro vás jistě přímo nadlidským, úkolem bude
připravit lektvar Umrlčího dechu... Nešlo by to bez těch
ustrašených áchů a óchů?!“ přerušil svou přednášku nakvašeně Snape směrem
k několika vyděšeným dívkám, mezi které patřila i Hermiona. „Takže, jak
vidím, bude lepší, pokud vám jeho účinky nebudu popisovat přímo, abych
nemusel křísit vaše omdlelé spolužačky...“ a ukázal právě na Hermionu,
„...ale nemusíte mít strach, že o ně přijdete, neboť si to sami vyhledáte
v knihovně a napíšete mi výsledky vašeho pátrání ve formě velmi, velmi
podrobné domácí práce,“ zakončil jedovatě.
Brka se rozskřípala po pergamenech. Harry si pečlivě opisoval
z tabule potřebné ingredience.
„Tahle břečka nám dá asi pěkně zabrat,“pronesl k Hermioně. Ta
však stále vypadala, jako by dokázala existenci madam Smrti i s
nabroušenou kosou díky tomu, že na ní právě podezřele mile pokyvuje a
brouká si přitom pohřební melodie. „Hermiono. To, že se ten lektvar má tak
morbidní název, ještě neznamená, že...“
„Harry, ty neznáš jeho účinky!“
„Jasně, že ne. Ty se dozvím, až je budu marně shánět ve všech
knihách, co jsou v Bradavicích,“ pravil otráveně a hodil po Snapeovi, který
si nyní bez zájmu četl Denního věštce, rozčíleným okem. Ta dobrá nálada mu
opravdu dlouho nevydržela.
„Já... já je znám. Znám... a jsou...“
„Grangerová!! Takže Potter se zkrátka nedokáže obejít bez
zábavy, co?“ okřikl je Snape tak nečekaně, až oba nadskočili. „Grangerová
připojte se tady k panu Weasleymu, ať se Potter může soustředit na práci!
A dalších pět bodů je fuč!“zanotoval si ještě s nelíčeným potěšením.
Harry cítil, jak mu zlost bublá do mozku. Hermiona si rychle
balila své věci a vysílala k němu varovné signály, ať je jen proboha
zticha a Snapea neprovokuje.
Po této další přemísťovací akci se studenti pustili do
vlastní přípravy za účasti profesorovi všudypřítomnosti i jeho
posměvačných, nevrlých poznámek a upozornění na velkou snahu lektvaru
vyvěrat z kotlíků. Harry se opravdu snažil zkoncentrovat svou pozornost,
ale přitom stále pokukoval po Ronovi a Hermioně, kteří se zase na oplátku
snažili nenápadně obracet k němu. Snape měl naštěstí tolik starostí s
dohlížením na třídu, že to nepostřehl.
„Harry!“syknul na něj Seamus, který krájel listy Stolistky
houževnaté v lavici před ním. „Podívej se na Nevilla.“
Harry se ihned zaměřil tím směrem a krátký nožík mu
vyklouznul uprostřed procesu rozřezávání tuhé, slizké dužiny plodu
Horogavy trnité, když viděl, jak se Neville nevědomky pohupuje dopředu a
dozadu při sypání dalších přísad do vroucí vody. Jeho stav se tedy
nezměnil ani na Snapeově hodině. To vážně zavání průšvihem! Jen, co se mu
tyhle myšlenky zrodily v hlavě, už se staly skutečností. Snape postřehl
Nevillovo nezvyklé chování, takže se k němu teď blížil s výrazem, který by
zalarmoval každičkého duchapřítomného žáka do nejvyšší možné citlivosti na
očekávané ohrožení organismu. Jenže Neville právě bloudil duchem asi někde
u své bohyně Lucildy a Snapea si nevšímal. Vlastně ničeho si nevšímal a to
věštilo katastrofu se stoprocentní jistotou. Harry se do něj pokoušel
kopnout pod lavicí, ale už bylo pozdě...
„Longbottome, proč se tak pitomě křeníte?!“ zajímal se Snape.
Takže mu zůstal i ten jeho úsměv! No, to je konec! Harry, Ron
a Hermiona na sebe začali mocně gestikulovat obličejovým svalstvem.
Domluva byla bezproblémová, jenže nepřinesla žádné řešení Nevillovy
situace.
„No, tak Longbottome! Jste hluchý?!“ Snapeova nálada se
propadávala čím dál tím víc pod stupínky ranního mrazíku a nyní
dosahovala teploty ledovcového kolosu v nejtužší zimě.
„Ne, já...“ Neville byl celý zmatený. Snape na něj
promluvil? Kdy?!! Malátný vzhled snícího andílka bleskově padl v boji
s vyzáží mučedníka umírajícího hrůzou.
„Co vy?!“ procedil skrz zuby profesor, kterému mastné vlasy
padaly do výhružně se sklánějící tváře.
„Já nechtěl...“ zkusil to Neville.
„Co jste nechtěl?! Nechtěl jste se usmívat jako pitomec?“
„Ano?“
„Takže vy to nevíte jistě?!!! Ale! Ale! Jste nějaký zmatený,
Longbottome. Nedáváte vůbec pozor na to, co děláte a ... Ááááá!“
Nevillův lektvar se převalil přes okraje kotlíku a rozlil se
na všechny strany. Snape okamžitě stáhl ruce, avšak lektvar byl rychlejší.
Ze Snapeových dlaní začaly proudit do vzduchu tenké proužky kouře. Lektvar
mu rozleptával kůži! Ale to nebylo to jediné, co se rozpouštělo po jeho
doteku. Lavice se rozpadaly i s předměty, které na nich dosud stály. Další
dávky lektvarů se osvobodily z, vnitřně sice tavu vzdorných , avšak zvenku
zjevně roztékání podléhajích, kotlíků. Celou třídu ovládla panika.
Studenti hystericky utíkali pryč nebo alespoň vylézali na zbylý nábytek,
aby se zachránili. Harry s Ronem a Hermionou skončili na jedné z
posledních skříní ještě se Seamusem a Nevillem, který jakoby zázrakem
vyvázl bez zranění.
Snapeovi se zatím podařilo odkulhat za svou katedru, kam
ještě lektvar nedosáhl a křečovitě si svíral zápěstí. Bolestí ani nebyl
schopen uchopit hůlku na tož napravit tohleto neštěstí. Svíjel se skrčen
na svém stole a s děsem v očích pozoroval, jak mu z prstů mizí poslední
kousky masa a začínají vyčnívat holé kosti.
„Leze k nám! Leze k nám!“ ječela Hermiona, tisknoucí se k
Ronovi tak pevně, že mu málem praskala žebra.
„Her-mio-no!“vydávil ze sebe Ron. Ona ho však vůbec
neposlouchala a svírala ho dál. Modro-žlutá tekutina si to skutečně
pomalounku šinula k jejich poslednímu útočišti.
„Musíme ten lektvar nějak odstranit! Zastavit! Vysušit!
Prostě něco - nějak...“ uvažoval Harry nahlas taky úplně zhypnotizován
smrtícím jezírkem na podlaze. „Hermiono! Nenapadá tě, jak se toho zbavit?“
„Ne... já vůbec nedokážu přemýšlet...“
„A co Snape? Je to přece profesor!“ radil chvatně Seamus.
Harry se rozhlédl. Třída byla už téměř prázdná. Pár studentů
se zuby, nehty drželo několika polic na protější straně, ale jinak tu
nebyl nikdo jiný, kdo by jim mohl pomoci. Musí se z toho přeci nějak
dostat! A tak se s nadějí, kterou by za jiné situace u sebe rozhodně
nečekal, podíval na Snapea. Tomu místo rukou z pláště vyčnívaly už pouhé
pahýly kostí. Lektvar ho užíral dál a dál.
„Dvěma kostmi asi sotva udrží hůlku! A už vůbec s ní nebude
moct mávat!“ odpověděl.
„A jsme v hajzlu,“ podotkl Ron.
„Po-tte-re!“ zasípal Snape, pokoušejíc se zmobilizovat
své síly ochromené tou nepředstavitelnou bolestí. „Lucremito!“
O.K. O.K. Lucremito! Jenže, kde má zatraceně tu svou hůlku!
Nervózně prohmatával kapsy, šmátral v záhybech hábitu, avšak hůlka mu
proklouzávala a ne a ne ji pevně zachytit. No, tak... rychle... rychle....
Lektvar začínal olizovat jednu nohu skříně. Má ji! „Lucremito!“ A
nic.
„Sou-střeď-te se!“ vysoukal ještě ze sebe Snape vztekle
a pak upadl do milosrdného bezvědomí.
„Lucremito! Lucremito! Lucremito!“ snažil se
Harry zas a zas.
„Nefunguje to!“ kvílel Neville.
„LUCREMITO!“ zavelela Hermiona, která se nakonec
vypořádala se svým panickým záchvatem, takže se Ron mohl znovu volně
nadýchnout.
Lektvar se okamžitě vypařil. Podlaha po něm zůstala černá a
uprostřed zela jáma velká jak po dopadu meteoritu.
„Málem si prokousal cestu ven,“ civěl na ní fascinovaně Ron,
když slezli dolů.
„Ještě, že jsme ve sklepení. Dokážete si představit, co by se
stalo, kdyby se prožral do jiné učebny?“
„Dokážeme, ale radši bysme na to nemysleli, Hermiono!“ podotkl
Ron zhnuseně. „Stačí vidět Snapea. Páni, tomu říkám praktická ukázka!“
„Neville, běž pro pomoc!“ vyslal ho Harry, zatímco s ostatními
přistoupili k cukajícímu se uzlíčku šatů na katedře. Profesor dýchal
slabě, po rozpáleném čele mu stékaly potůčky potu. Hermiona se rozzvlikala. Bylo to strašné. Harry ji soucitně vzal kolem ramen. „To bude
dobré. Uvidíš.“
„On umírá?“ zeptal se Seamus nezvykle tiše.
„No, všechno zlé je k něčemu dobré.“
„RONE!! JAK TO MŮŽEŠ ŘÍCT!“ zlobila se Hermiona mezi návalem
slz, které se jí vpíjely do šatů.
„Je to Snape, né králíček Ušáček! Snape!“ odsekl Ron stále
stejně krutě.
„Jo, jenže takovou smrt bych nepřál ani jemu,“ pronesl Harry
smutně.
„Ustupte! Ustupte!“ přihnala se madam Pomfreyová s profesorem
Brumbálem. Madam Pomfreyová se bez váhání sklonila k Snapeovi a opatrně mu
nahlédla pod rukávy pláště. „Oh!“ vyjekla. „To .. to ...“
„Umíte ho...“
„Ano, slečno Grangerová. Pan profesor bude jistě zase zdravý
a mrzutý tak, jak ho máme všichni rádi,“ uklidňoval ji Brumbál, ale sám se
tvářil velice vážně. Nakonec vykouzlil nosítka a společně s madam Pomfreyovou odnášeli profesora na ošetřovnu. Harry je sledoval, dokud
nezašli za roh. Fajn, takže se Snapem si teď starosti dělat nemusí. Ale
neměl z toho žádnou radost.
„Tahle Nevillova láska nám nejspíš všem zláme
vaz,“ zafilozofoval.
***
V příštích dnech se nemluvilo v Bradavicích o ničem jiném,
než o lektvaru Umrlčího dechu, který spořádal horní končetiny profesora
Snapea. V blízkosti ošetřovny se to hemžilo hloučky studentů, kteří
zvědavě natahovali krky, aby ho zahlédli. Měli však smůlu, protože madam Pomfreyová nezvratně zakryla profesorovo lůžko neprůhledným kouzlem a
veškeré jejich pokusy dostat se dovnitř přísně trestala službou
zhygienizování všech toalet a umytí stovky oken a to vše, samozřejmě, bez
použití jediného kouzla. V této době byl hrad nejčistší budovou v celé
Anglii.
Harry a spol. se hned stali nepostradatelnou součástí téměř
každého rozhovoru, neboť měli neocenitelnou hodnotu očitých svědků a
především Neville byl korunován za miláčka Snapeových odpůrců.
„Teda klobouky a jiné hučky dolů!“ řvali na něj Fred a George
Weasleyovi přes celou chodbu.
„Nechat sežrat Snapea a uhrát to jako nešikovnost a náhodu! Ach, to se nám nikdy nepodaří,“povzdychl si Fred.
„Jo, Neville, jsi prostě king!“ chválil ho George. „Kam se za
tebou hrabem.“
Neville, nezvyklý na tolik pozitivní pozornosti, vyměnil svou
bílou pleť za jasně červenou, takže Harrymu neustále připomínal
indiánského náčelníka, který zřejmě vykopal svou sekeru stydlivosti.
Nechápal, jak vydrží tak dlouho upírat oči k zemi a žmoulat si hábit až do
naprostého rozcupování konečků jinak nepoddajné látky.
„A já myslel, že bude mít problémy!“ řekl Ron, když se
protlačovali davem nadšených prváků, co se sápali se svými zápisníky na Nevilla při obědě.
„No, učitelé to jako hrdinství neberou,“ ukázala Hermiona k
profesorskému stolu, odkud profesorka McGonagallová šokovaně přihlížela
tomuto šílenství. „Ale žádný trest ho nečeká. Učitelé Nevilla moc dobře
znají, aby věděli, že to neudělal schválně.“
„Trest? Jaký trest, prosím tě? Mají z něj nahnáno! Je teď pro
ně jako nevybuchlá mina, nebo tak něco,“ skočil jim do debaty Dean, který
se tím vším moc dobře bavil.
A měl pravdu. Profesor Kratiknot při své hodině Nevilla
obcházel ve vzdálenosti alespoň dvou metrů a za celou dobu trvání
vyučování se ani jedinkrát neposadil, jen přebíhal z jednoho konce učebny
na druhý. Profesorka McGonagallová měla víc statečné srdce, avšak...
„Pane Longbottome, byl byste tak laskavý a dnes se nijak
neúčastnil nacvičování plamenového kouzla?“ prosila ho a přitom ho
ostražitě sledovala.
„A proč?“ nechápal Neville.
„No, víte, já bych ráda ještě nějakou tu dobu učila než
shořím na popel,“prohodila profesorka laškovně, ale nepřestávala hlídat
každičký Nevillův pohyb. Neville se zahanbeně natáhl pro svou brašnu.
„Já na něj dohlédnu, paní profesorko,“ přihlásila se Hermiona,
které bylo Nevilla líto.
„Věřím vám, slečno Grangerová, avšak riziko je příliš velké.“
„Jaké riziko?! On si dá pozor, paní profesorko,“podpořil jí
Harry. Neville se na oba vděčně pohlédl, a pak se nejistě kouknul na
McGonagallovou. Ta si očividně nevěděla rady. Poklepávala si ukazováčkem
na špičku nosu a její oči přeskakovaly z Harryho hned na Nevilla, z
Nevilla zas na Hermionu.
„Dobrá tedy... dobrá. Ale pokud se něco stane, budete nést
zodpovědnost vy dva,“ ukončila nakonec a vrátila se k výkladu.
Harry se přestěhoval s Hermionou k Nevillovi, což Ron
ohodnotil nepříliš nadšeným výrazem. Zkoušení tohoto složitého kouzla
vyšťavilo celou třídu do naprosté vyčerpanosti. To však nebylo nic proti
tomu, jak si na konci připadali Harry s Hermionou. Neville opět upadal do
svých záchvatů zamilovanosti. Překrucoval slovíčka kouzelné formule, takže
miniaturní ohníčky poskakovaly ve vzduchu místo na připravené svíčce. Než
přispěchala profesorka, snažil se je Harry roplácávat učebnicí, čímž
docílil toho, že jeden z plamínků se odrazil na Hermionu, které ve vteřině
vzplály vlasy. Uhasili je až po několikanásobném drmolení vodního
zaříkávadla, což sice Hermioně zchladilo hlavu, avšak zároveň to spláchlo
kebulky i všem ostatním včetně McGonagallové. Ta rozzlobeně sevřela své
rty do té už tak známé tenoučké čárky a nekompromisně jim třema nařídila
vysoušecí úklid třídy.
„Měl jsi pravdu, Harry.“
„Pravdu? V čem jako?“
„O tom lámaní našich vazů, “vysvětloval Ron, který se k nim
dobrovolně přidal poté, co Nevilla raději propustili. „Chci říct, že
Neville byl vždycky ňouma, ale nikdy ne takovej. Teď se bojím i usnout,
když vim, že spí v posteli vedle mě.“
„A může to být i horší,“ upozornila je Hermiona.
„Horší?! Co může být horší, než se probudit s roztejkajícíma
se rukama nebo s hořící hlavou?! To mi teda pověz!“
„Můžou ho i vyhodit z Bradavic, Rone. Když ho profesoři
nenechají dělat žádná kouzla, tak k čemu by tu byl.“
„Já se jim nedivim. Ještě teď ti doutnaj vlasy. A co přijde
příště? Apokalypsa? Ne, díky.“
„Rone, jsme jeho přátelé! Měli bysme ho zkusit vrátit do
normálu...“přitvrdila Hermiona v obhajobě svého názoru.
„Do normálu? No, to si moc nepomůžem,“ mrsknul Ron mokrým
hadrem do kýble.
„Rone, Hermiona má pravdu. Neville takhle nemůže vůbec
fungovat. Viděls ho! Chodí jak nastydnutá zombie a ...“přidal se i Harry,
i když si nebyl jist, že ví, jak Nevilla do toho normálu dostat.
„Fajn. Tak jo. A jak to asi uděláme, co?“ zajímal se Ron
rozhořčený tím, že nikdo není na jeho straně.
Harry se otočil na Hermionu. Ta už se zase vševědoucně
usmívala.
„Je to jednoduché. Nevilla to nepustí, dokud bude blouznit po
Stoneheartový, takže buď mu jí vyženem z mysli nebo mu
naopak...“nedokončila s gestem chytrému napověz, hloupého trkni.
„Bezva. Takže Nevilla zamknem v pokoji, dokud nepřestane
šílet po Lucildě a máme to,“ zjednodušil to Ron.
„Aby tam ale nestrávil zbytek svýho života, Rone. Možná ta
druhá varianta..., co vy na to?“
„Hermiono, ty jsi se úplně zbláznila! A co budem jako dělat?
Sjednávat jim dostaveníčka za svitu měsíce, nebo co?“
„Harry? Co si o tom myslíš?“ hledala Hermiona podporu jinde.
Harry rozpačitě stíral poslední kaluž a ani náznakem netušil,
co odpovědět. Ronův nápad s domácím vězením mu připadal lehčí, ale
Hermionin mu připadal účinnější až na to, že něměl žádnou chuť zkusit si
roli dohazovače.
„Hermiono, já se v těhle záležitostech... tedy, no ... já
fakt nevim.“
„To nechte na mně. Já vymyslím strategii. Vy mi budete jen
pomáhat s uskutečněním,“řekla Hermiona vítězoslavně, jako by Harry dal
nějaký souhlas k jejímu plánu a odběhla si nejspíš nakreslit názornou mapu
celé namlouvací akce. Harry pokrčil rameny. Ron stál jako opařený s pusou
dokořán.
„Bože, jak jsme se do toho mohli takhle uvrtat, Harry?“
„Nevim, ale moc se mi to nelíbí.“
Šli teď kolem ošetřovny a Harrymu došlo, že ...
„Rone, a co Snape?! Ten Nevilla zabije, pokud si opravdu něco
s Lucildou začne!“
„Toho bych se nebál. Nejspíš ho zabije jen, co ho madam
Pomfreyová propustí z léčení, ať bude chodit s Lucildou nebo ne,“ odvětil
Ron flegmaticky. „A tím pádem nám odpadá nutnost odmilovávat Nevilla,
takže je všechno v naprostým pořádku a my máme klid.“
Harry ale nevěřil, že všechno proběhne tak hladce. Ještě,
když pozvolna usínal, slyšel Nevilla brumlat ze spaní Lucildino jméno a
divoce se převalovat na posteli. Ten je v tom až po uši! A Snape se vrátí
už za pár dní. Jak tohleto dopadne? Byl však tak unavený, že se za chvilku
propadl do neklidného spánku. Zdál se mu sen o tom, jak nahání Lucildu do
klece a veze jí Nevillovi jako dar k narozeninám, než se odnikud zjeví
Snape a oba je hodí do kotle s lektvarem Umrlčího dechu. Probudil se svým
vlastním výkřikem a měl neodbytný pocit, že to možná nebyl sen ale věštba
věcí budoucích.
***
„Už to víte?“ vtrhla jim do pokoje brzo po ránu dvojčata Weasleyova.
„A co jako?“ protíral si Ron rozespale oči.
„Bude maškarní bál! To je bomba, co? Brumbál ho pořádá na
počest Snapeova uzdravení. Je to tuhle neděli!“ řvali oba najednou nadšeně
a hned se hnali roznést tu novinu dalším ospalcům.
„Nejspíš chce pozvednout náladu profesorskýmu sboru, aby tak
vyděšeně neutíkali před Nevillem,“ chechtal se Dean, který se právě
zrychleně natahoval kalhoty.
„Proč zrovna maškarní? To bude pěkná makačka přijít na to, za
co půjdem,“ spekuloval Harry.
„Jako bys neznal Brumbála a jeho potrhlý nápady!“ Ron se
očividně nijak nenadchnul představou, že bude navlečený do nějaký trapný
masky a k ještě k tomu, aby oslavil návrat Snapea.
Na snídani to vřelo zuřivými dohady o bále. Harry v tom
rámusu ani nepostřehl, že se k nim přidala Hermiona. Jakmile spolkla první
sousto míchaných vajíček, spustila rozjařeně: „Ples! Maškarní ples! To je
skvělá příležitost, jak dát Nevilla a Lucildu dohromady. Může ji na ten
bál pozvat a...“
„Na něco si zapomněla. Lucilda neprojevuje o Nevilla žádný
zájem, až na to, že mu ráda podráží nohy, takže těžko od něj přijme
pozvání...“
„Kdepak, Rone! Ona je jen nesmělá.“
„Nesmělá?!! Děláš si srandu?!!“ Harry se překvapením zakuckal.
„Ta holka je to, co nejlepší Zmijozel může nabídnout. A to neznamená, že
je nesmělá a hodná, ale že je to pěkná bestie! Navíc je celkem hezká,
takže proč by se měla zahazovat s Nevillem?“
„Třeba jí právě okouzluje to, že je takovej ťunťa. A všimla
jsem si, že nikoho tolikrát neshodila na zem jako Nevilla, takže to
vypadá, že...“
„Že mu radši jednu vrazí, než aby mu posílala hubičky, ne?“
„Rone, ty se v holkách vůbec nevyznáš! Jéé, nazdar Neville.
Zrovna o tobě mluvíme,“přivítala ho sladce Hermiona.
„Ahoj,“přisedl si k nim Neville zaraženě.
„Co říkáš na ten ples?“ zajímal se Harry. Neville ještě víc
zrozpačitěl.
„Já... já... na něj asi nepůjdu.“
„Ale to víš, že půjdeš!“ rozkázala Hermiona. „A pozveš Lucildu!“
„Cože?! Lucildu? Jak to ...“
„Prostě jsem to uhádli. Na tom nezáleží, ale viď, že jí
pozveš,“naléhala dál s urputností valícího se tanku.
„Já nevím, jak,“ špitnul Neville smutně.
„No tak, Hermiono. To je tvoje parketa! Tak mu poraď! Už jsem
na to zvědavej,“vmísil se do toho Ron.
Hermiona se však naklonila k Nevillovi a něco mu šeptala do
ucha. Neville nejdříve ztuhnul, pak zrudnul a nakonec se mu tvář
rozsvítila jako velmi výkonná žárovka. Rozdychtěně kýval hlavou, a pak
vystřelil ke dveřím.
„Co jsi mu to, proboha, poradila?“
„Jen pár jednoduchých triků, jak získat dívčí srdce,“ culila
se Hermiona a dojídala snídani. „Vsadím se, že jí požádá hned, jak jí
potká. A to nebude tak dlouho trvat,“ dodala, když viděla, jak se Lucilda
zvedá od stolu.
„Tak tohle si nenechám ujít!“ křiknul Ron a utíkal s Harrym v
patách na chodbu. A opravdu! Neville tam čekal a jakmile vyšla Lucilda,
stydlivě k ní přistoupil. Harry a Ron, bohužel, zaslechli pouhé útržky z
celé rozmluvy, protože Neville potichu kuňkal.
„Ty jsi ten malej zmetek, co nám rozleptal Snapea!“ vřískla Lucilda.
Neville schlíple pokračoval.
„Cože?! Kvůli mě!“ byla další reakce hubené, vysoké dívky s
černým ohonem, avšak už mnohem přívětivější.
Harry s Ronem se na sebe nechápavě podívali.
„Ale to je roztomilé!“
Neville se přitrouble usmíval a zavalil jí dalším dlouhým
monologem. Podle toho, jak se mu třásla brada, se Harry dohadoval, že
určitě nesnesitelně koktá. Avšak Lucildě to zřejmě nevadilo.
„Tak dobrá. Večer. Ahoj,“ ukončila a vytratila se za vzteklého
peskování kolem jdoucího studenta, který jí omylem přišlápl lem hábitu.
„Ta je teda nesmělost sama!“ komentoval ten výjev Ron.
„Jo, ale Neville měl úspěch,“ podotknul Harry.
„To by mě fakt zajímalo, co mu ta Hermiona pošeptala.“
„Mě taky,“ připustil Harry nerad.
Ten večer, co měl Neville schůzku s Lucildou, se Harry, Ron a
Hermiona jakoby náhodou procházeli do tmy po školních pozemcích, dokud je
neodčapnul Hagrid.
„Co tu slídíte takhle pozdě?“ zaduněl, když se u něj usadili k
ohni.
„Čekáme na Nevilla s jednou zmijozelskou holkou. Oni mají
dneska rande,“ prozradil Ron a zpitvořil obličej do posměšné grimasy.
„Hm. Ale to není zrovínka moc vohleduplný, co?“
„Když mi potřebujem zjistit, jestli to Nevilla vyléčí z toho
jeho zamilovanýho slepectví,“obhajovala je Hermiona.
„Páni! Vzpomínám si, jak jsem byl poprvý zamilovanej!“ vzdychl
Hagrid melancholicky. „Byl jsem ouplně jak zhypnotizovanej. Fakt.
Prorážel jsem dveře, místo abych si je nejdřív votevřel. Málem jsem
párkrát zasednul nějakýho toho spolužáka. To byly časy!“
„Jsou tady!“ přilípla se Hermiona na okno. Harry a Ron jí
honem následovali.
Neville a Lucilda šli vedle sebe a drželi se za ruce. Lucilda
několikrát do Nevilla šťouchla, až se svalil do trávy, ale pak se zase
zmátořil, takže to asi bral jako její projevy náklonosti.
„Ouplný hrdličky! Když jsem chodil s mou první láskou, taky
jsem jí vždycky trochu popíchnul nebo popones, ale neměla pro to
pochopení. Neville je pašák!“
Když si Harry představil, že Hagrid nějakou dívčinu na
schůzce popíchnul, ani se jí nedivil, že se jí to nelíbilo. Nejspíš z toho
měla pěkný modřiny.
„Tak mi jdem. Ahoj Hagride,“ loučila se Hermiona, jakmile se
zamilovaný pár schoval do stínu nejbližších stromů.
„Ahoj a žádný vylomeniny, jasný?“
„Neboj,“slíbili a utíkali zpátky k hradu.
***
Nastala neděle. Celé Bradavice se chvěly napjatým očekáváním.
Snape se ukázal hned ráno při snídani. Do Velké síně vstoupil v doprovodu
madam Pomfreyové a tvářil se ledově nepřátelsky. Ruce měl stále ještě
obvázané, avšak vypadal, že i přesto s nimi zaškrtí každého, kdo ho jen
osloví. Harry si přestal všímat do poloviny namazané topinky a zaměřil se
na něj. Profesor se nyní pokusil uchopit lžící s ovesnou kaší, ale
okamžitě ji upustil. Ty ruce ho pořád bolely.
„Nechte to na mě,“přichvátala k němu madam Hoochová a chňapla
po lžíci.
„To nebude nutné, děkuji,“ zavrčel Snape. Avšak požadovaný
účinek se nedostavil.
„Za to se nemusíte stydět. No, tak hezky ... jednu za
maminku..“ a strčila mu lžíci hluboko do krku, než se zmohl k dalším
protestům. Snape ztěžka polkl.
„Druhou za tatínka..“ Snape se odmítavě vyhnul dalšímu
náletu.
„Ale co to je? Buďte hodný profesor! Takže druhou za
TATÍNKA..“
„Nejsem žádné dítě! Dokážu se najíst sám!“ utrhl se Snape
vražedně a rychle vstával, aby mohl zmizet z jejího dosahu.
„Ale to právě nedokážete! No, tak ... já vám chci jen
pomoct,“ chlácholila ho madam Hoochová. Snape rozčíleně otevřel ústa a to
neměl dělat. Harry, který dostával záchvat smíchu, málem vybuchl, když mu
madam Hoochová bez prodlení narvala další příděl kaše do pusy, až mu
lžička zadrnčela o zuby. Snape se zakuckal a bolest nebolest rázně
odstrčil madam Hoochovou daleko od sebe.
„No, jak chcete!“ přestala se snažit a naštvaně praštila
miskou do desky stolu, až se kaše vznesla ke stropu a nakonec sebou
pleskla rovnou do klína profesora Kratiknota, kterého to očividně velmi
překvapilo.
„Máme přímo pekelný štígro, že je neděle a nemusí nás učit.
Takovou hodinu bysme asi nepřežili,“ prohodil Fred, přičemž dal Georgovi
pořádný záhlavec, aby mu tahle scénka neušla.
V příštích hodinách se nikdo neoddával běžnému nedělnímu
lenošení. Každičký studentík si pečlivě chystal svou masku nebo vynášel do
nebe či naopak srážel převleky ostatních. Harry byl připraven ve vteřině.
Prostě přes sebe přehodil svůj neviditelný plášť a šel za neviditelného
muže, o kterém kdysi dávno viděl nějaký příšerný béčkový film. Alespoň
nebude muset s nikým tancovat. Ron s tím měl více starostí. Pořád nemohl
nic vykoumat. Až nakonec....
„Ježíšku na křížku! Rone!“ vykřikla Hermiona, když se protáhli
škvírou ven z koleje. Ron byl nasoukaný do rezavého brnění, které se
každou druhou minutu otřáslo a zavrzalo. „Za co to jděš?“ zeptala se ho
nejistě.
„Za rytíře přece!“ odsekl nedůtklivě.
„A kde jsi sehnal tohle příšerný haranpádí?“ nepřestávala se
divit Hermiona.
„Přeprali jsme jedno brnění na chodbě, rozebrali ho a
navlíkli na Rona.“vysvětloval Harry sotva překonávající bublinky smíchu,
které mu škubaly tělem.
„Zato ty jseš kočka, co?“ sjel Ron naštvaně Hermionu, které z
vlasů elegantně vyčnívaly dvě kočičí uši a z pod šatů se vinul černý
ocásek. „Proč jsi nám neřekla, že chceš bejt kočičkou? Mohli jsme ti
namíchat Mnoholičný lektvárek,“ zacvrlikal.
„Rone, ty jsi vážně úplnej idiot, viď?“ odpověděla nasupeně.
„Nehádejte se a pojďte!“ chtěl ukončit jejich hádku Harry.
„Tobě se to mluví, když tě tam nikdo ani neuvidí!“
„Vybral sis to sám, Rone!“
„Jenže já byl zoufalej!“
„Jak je vidět, tvá situace se moc nezlepšila, co?“ ryla do něj
Hermiona znovu.
Ron chtěl přejít do útoku s nějakou další urážkou, ale náhle
se obraz s Buclatou dámou vyklonil a ven se vypotácelo něco, co
připomínalo přerostlou krysu.
„Co to sakra je?“ zchladil se znenadání Ron.
Podivné stvoření se blížilo k nim a rozhazovalo tlapkama.
„Ehm, mmm, hmuu,“ řeklo.
„Cože?!“
Zviřátko se nešťastně chytilo za vyboulenou, šedivou hlavu.
„Hmu, hmkk, ehkm,“ zkusilo to znovu.
„Neville?“ hádala Hermiona. Zviřátko přikývlo. „Co se ti...
počkej. Tady máš kousek papíru napiš to,“ přerušila ho, když opět zamumlal
z pod masky. Vděčně chytnul brk a načmáral: Tenhle převlek mi poslala
babička. Chtěl jsem si ho jenom zkusit, ale uvízla mi hlava. Nemůžu ho
sundat dolů!!
„Jó, tak tomuhle já říkám krysa, Neville!“ řehtal se Ron, rád,
že je na to někdo hůř než on.
Neville ihned napsal: To není krysa. To je medvídek koala
po mém strýci!
„Tak fajn, jak chceš, medvídku koalo.“
Další vzkaz zněl: Lucilda se mnou nebude chtít jít na ten
ples!
„Ale bude, jestli tě má ráda,“poplácala ho Hermiona po
rameni.
Pomalu sestoupili k Velké síni i s Nevillem, kterého museli v
občasných záchvatech paniky táhnout za sebou. U vstupních dveřích
postávala Lucilda. Byla oděná v černou róbu, vlasy měla zatočené do
zapeklitého účesu. Harry musel uznat, že jí to sluší. Poté, co Nevilla
násilím dostrkali až před ní a vysvětlili jí, jak se věci mají, byla
poněkud zaražená, ale nakonec to přemohla, takže dovnitř vpluli společně
jako kráska a přitloustlé zvíře.
„Dokonalý pár, co říkáte?“nepřestával se celému výjevu smát
Ron, až brnění chřestělo.
„To musí být opravdová láska!“uznal Harry a vyhýbal se
rozličným kreaturám,který se tísnili ve vchodu. Nechtěl, aby kdokoliv
odhalil jeho přítomnost. On bude pozorovat a bavit se, kdežto ostaní ho
pozorovat nemohou. Ano, má dokonalý převlek!
Velká síň zářila tisícem svíček. Vše bylo zbarveno do
zmijozelské zelené a u stropu visely nápisy: Vítejte nám zpět,
profesore Snape! a Sláva profesorovu uzdravení!. Nad zmijozelským stolem vlál dokonce prapor Snape forever! Harrymu bylo
z toho špatně a nebyl sám. Snape neproniknutelně uzavřený do sebe seděl na
svém místě a znechuceně přejížděl pohledem celý ten mumraj.
„Za co jde Snape?“ zajímala se Hermiona.
„Za sebe,“ ukázal Ron. V podstatě všichni profesoři šli za
sebe. Jediný, kdo měl kostým byl Brumbál, kterému nad čelem trčel oslí
čenich. Harryho napadlo, že by mohlo být zajímavé připlížit se k
profesorskému stolu a poslouchat jeho rozhovor se Snapem, k němuž si
přitáhl židli. Dával si pozor, aby na někoho nešlápl a už se krčil u zdi
přímo vedle nich.
„Tak jak se vám líbí oslava, Severusi?“ dorážel na něj sršící
skvělou náladou.
„Trochu přehnaná, nemyslíte?“ odpověděl zdvořile leč nevrle
Snape.
„Ach, to jste celý vy, Severusi. Je pořádána na vaší počest,
tak si ji trochu užijte.“
„Nebylo zapotřebí vůbec něco pořádat. Stačilo by mi, kdyby
jste na mou počest vyhodil Longbottoma, pane řediteli,“ řekl Snape zlostně
a mrskl očima po sále, aby objevil toho viníka.
„Ale Severusi, takovou chybičku může udělat každý.“
„CHYBIČKU?!!“ zasyčel a strčil své zafáčované prsty Brumbálovi
před nos.
„Rozveselte se trochu. To je už minulost. Co takhle
zapomenout na to zlé a těšit se z toho dobrého?“ navrhl Brumbál nevinně.
„Co je tohle zač, proboha?!“ odvrátil najednou Snape směr
konverzace od své maličkosti, když spatřil Nevilla tančit na parketu s
Lucildou.
„Ale, ale, to bude určitě koala, hádal bych,“ usmíval se
Brumbál jak měsíček. „Takovýhle kostým jsem neviděl už léta.“
„KOALA? Jste si jistý?“ zapochyboval Snape chladně a povytáhl
obočí.
„Ano. Naprosto. Pamatuji se, jak se mi přesně v takové masce
zaklínila hlava. Nevěřil byste, jaká to byla legrace.“
„To máte pravdu.“ Snape z toho nemotorného tanečníka
nespouštěl svůj probodávající zrak. Harry odhadoval, že přemýšlí, kdo se
skrývá pod tou směšnou maskou. Hned se mu jeho úsudek potvrdil, když se
profesor zeptal: „Kdo to může být?“
„Tipoval bych, že váš úhlavní nepřítel pan Longbottom,“ pronesl
Brumbál bezelstně, ale přitom bedlivě pozoroval Snapeovu reakci.
„Longbottom?! To snad ne!“ Snape zkoprněl, ale ve vteřině už
byl na nohou a nejspíš se právě rozhodl přeci jen se převléct a to za
běsnící uragán. „Promiňte, pane řediteli, musím si něco vyřídit.“
„Jistě, Severusi. Jdete se zapojit do plesového víru?“
„Tak nějak,“ vyrazil Snape k nic netušící dvojici. Harry mu
málem nestačil, jak se snažil uskakovat před tančícími páry.
„Stoneheartová, co to tady provádíte?!“ zaútočil bez meškání,
když k nim dorazil. Neville se okamžitě přikrčil, takže dosáhl vzhledu
choulejícího se hlodavce před jestřábem. Lucilda stála zpříma a beze
strachu se dívala na zuřícího Snapea.
„Tančíme, pane profesore.“
„Uhm, hmmml, ehm,“ pokusil se Neville.
„Tančíte?! Tančíte s kým?!“ mučil Snape Nevilla svým
nejhrůznějším pohledem.
„S Nevillem Longbottomem, pane profesore,“ odvětila dívka
odvážně.
„Okamžitě přestaňte!“ vřísknul Snape, drapnul jí za rukáv a
odtáhl pryč. Neville zůstal za nimi civět. Za chvilku k němu přiběhli Ron
s Hermionou. Tedy Hermiona přiběhla, Ron se dovlekl za příšerného rachtání.
„Co se stalo?“ zeptala se Hermiona udýchaně.
„Hmm, ihmm mmm..“ ozvalo se zpod koalího ksichtíku.
„Snapeovi se nelíbilo, že jeho nadaná žačka tancuje s
Nevillem,“ ozřejmoval Harry dění, aniž by si uvědomil, že ho přátelé
nemohou vidět.
„Fuj, to jsem se lekla! Jsi to ty, Harry,“ povyskočila
Hermiona.
„Kdo jiný?“
„Tak už je to tady. Snape zuří. Budeš muset asi umřít,
Neville. Nebo přinejmenším emigrovat,“ vypálil Ron jednu ze svých
uklidňujících vět.
Neville se nepokrytě zhroutil. Ztěžka se odvlekl k nejbližší
lavici, na kterou se sesypal.
„To bude dobrý, Neville,“ utěšovala ho Hermiona a věnovala
Ronovi svůj výraz Buď už sakra zticha!
„Jdu zjistit, co se děje,“ špitnul Harry tak, aby to slyšeli
jen oni a pustil se do nového propletání se mezi lidmi.
Snape teď dovlekl Lucildu k zmijozelskému stanovišti.
„Chcete tančit?! Tak tady máte vhodného partnera!“ hodil jí do
náruče Draca Malfoye a odsupěl pryč.
Malfoy se rozzářil. Harry věděl, že Lucildě nadbíhá už pěkně
dlouho a najednou jí drží v náručí. Chtěl jí vzít kolem pasu, ale ona se
mrštně vyškubla.
„Pusť mě, ty slizkej skrčku!“ kopla ho instinktivně do břicha.
Draco se odporoučel na podlahu.
„Ale profesor Snape ti přikázal, abys tancovala se
mnou!“ zaskuhral.
„Já si od nikoho poroučet nenechám!“ kopla ho Lucilda
zlomyslně do holeně a sebejistým gestem vyzvala Crabbeho a Goyla, jen ať
si něco zkusí. Ty se ale k ničemu neměli. Přihlouple do sebe strkali, jako
by jeden posílal do boje toho druhého.
„Tahle holka má pravou zmijozelskou povahu, co?“ ušklíbl se
Harry, když viděl, jak se od ní váhavě vzdalují i s Malfoyem, kterého oba
podpírali, aby mohl vůbec chodit.
„Lucilda zmlátila Malfoye!“ hlásil Hermioně a Ronovi nadšeně,
zatímco muchlal svůj neviditelný plášť do snáze skladovatelného balíčku,
který si pak strčil pod košili.
„Fakticky?“ zajímal se Neville s nadějí ve tváři.
„Kam jsi dal koalu, Neville?“
„Museli jsem tu makovici rozpárat nožem na maso,“ popisoval
Ron pomocí mohutného šermování obrněnýma rukama, až mu spadlo hledí helmy
přes nos. „Auuu!“ Hermiona mu helmu surově sundala a hodila jí k ostatkům
koalí masky.
„Babička nebude ráda,“ komentoval to Neville. „Ale kde je teď
Lucilda?“ vyskočil živě, aby měl lepší rozhled po sále.
„Odešla. Běž za ní!“ nasměroval ho Harry. „A já bych už taky
nejradši vypad.“ Ron s Hermionou souhlasili. Maškarní bál se jim moc
nevydařil.
„Ale že se ten Neville přeci jen změnil, co?“ podotkl Ron,
když se jako první převlékali s Harrym do pyžama.
„Jo,“ přitakal Harry a přitom myslel na to, jestli se chudák Neville změnil dost na to, aby přežil Snapeovu nenávist.
***
„Zakazuji vám jakoukoliv činnost, Longbottome!“ prskal hned
příští hodinu lektvarů. „A skončíte s tím svým románkem se slečnou Stoneheartovou, rozumíte?!“
„To neudělám!“ postavil se mu hrdinně Neville na odpor poprvé
ve svém životě. Všichni na něj nevěřícně zírali. Hermiona zalapala po
dechu.
„COŽE?!!“ Snape zblednul zlostí.
„Já jí ... mi..milu ...miluju,“ začervenal se Neville, ale
odvaha ho ještě neopouštěla.
„MILUJETE! MILUJETE! Takový nablblý tvor jako vy,
Longbottome, ani neví, co to slovo znamená!“ křičel Snape tak, až se celá
třída svezla hlouběji do stínu lavic. Zbytek hodiny strávil Neville v
koutě učebny, kam byl Snapem vykázán, aby nemohl na nic šahat, za
neúnavného dotírání profesora na jeho vztah s Lucildou. Neville však ve
svém postoji nepolevil, a tak byl Snape naprosto bezmocný, což ho ještě
více rozdráždilo, takže strhával body o sto šest a to i vlastní koleji.
Pokud se však Neville proměnil v hrdinu, nebylo to nic oproti
přeměně Lucildy v hodnou dívčinu, která znenadání působila tak, jako by
patřila do špatné koleje. Profesoři si nemohli vynachválit tento nový
stav. Neville přestal být nebezpečný svému okolí a dokonce se dokázal při
hodinách mimořádně soustředit. Lucilda zas nemlátila nevinné studenty,
takže o dost ubylo ublížených skřeků při vyučování. Idylka však nepostihla
profesora Snapea, který ztrácel svou nejlepší studentku. Harry ho náhodou
zaslechl při odpykávání si trestu, který rovněž uvalil téměř na celou
třídu. Zrovna drtil vyschlé kostřičky Ještěrek karmínových, když do
sklepení vstoupil profesor Brumbál, který Snapea zaúkoloval do chystaného
výletu k jezeru Mrtvé vody a už chtěl odejít, když...
„Pane řediteli, chtěl bych vás důrazně upozornit, že slečna
Stoneheartová se velmi zhoršila ve studiu lektvarů od té doby, co se stýká
s tím... panem Longbottomem.“
„Ano? No, ale v jiných předmětech na ni pějí jen samou
chválu, Severusi,“ usmál se Brumbál přívětivě.
„Strašně se změnila! Je taková roztěkaná a hrozně ...“
„Milá?“
„Ano, milá!“ syknul Snape napjatě. „Chová se nezvykle
mile, což...“
„Což je nezvyklé pro zmijozelské studenty, Severusi?“
„Ne, to jistě ne. Oni jsou milí ... za určitých
okolností... Pane řediteli, opětovně vás žádám, aby jste se rozloučil s
panem Longbottomem, protože ....“ Snape byl na rozpacích.
„Protože ničí vaší nejnadanější studentku? Ale Severusi, snad
nebude tak zle. Mně připadají jako velice rozkošný pár, vám ne?“
„ROZKOŠNÝ?! Ani ne, pane řediteli,“ vzteknul se Snape. „Spíše
odporný!“
„Severusi, Severusi,“ vzdychl Brumbál konejšivě. „Ta láska je
ale nevyzpytatelná, že? Měl byste to s ní taky jednou zkusit,“ klepnul ho
vesele do hrudníku.
„To jistě, pane řediteli,“ mračil se Snape, ale Brumbálovi se
za brýlemi zablýskly lišácké jiskřičky a poplácal Snapea po zádech.
„Budete mi to pak muset vyprávět,“řekl a nechal se Snapem
vyprovodit ze dveří.
Snape chvilku rozladěně okouněl u svého kabinetu, než se
vrátil dovnitř.
„Pch, láska! To by mi tak ještě scházelo! Pitomá
LÁSKA!“ zahuhlal si pro sebe a nakopnul nejbližší předmět, který měl tu
smůlu, že se nacházel v jeho dosahu. Snape měl naopak tu smůlu, že to bylo
zrovna masivní, dubové křeslo, takže jeho palec se vzdal svého úřadu a
silně se roztepal novou bolestí.
„Grrr!!“ zavrčel Snape vzteky nepříčetný a jal se
rozcupovávat křeslo na třísky.
Harry nemohl udržet kamennou tvář. Tohle bylo to nejlepší, co mu Nevillova
láska přinesla.
|