|
Ranní návštěva
Autor: Mitrill
Nejodpornější zvuk na světě.
Budík hlásí půl sedmé.
Ač jsem rozhodnuta vstát, moje tělo mě přesvědčí si ještě půl hodinky
pospat, čímž se dostávám do časové tísně. Nicméně to mi nebrání se pomalu
odloudat s ponožkami na záchod, kde si je natáhnu, neboť od škvíry pode
dveřmi fouká.
Automaticky zamířím do koupelny. Zavřu za sebou, přidržím se pračky a mnu
si oči. Mám nejspíš utkvělou představu, že mi to pomůže. Když s tímto
úkonem skončím, tak teprve tehdy zaregistruji, že ve vaně sedí Alan
Rickman.
Jsem v šoku.
On taky.
Nechápu, co tam dělá a on evidentně přemýšlí nad tím samým. Ubráním se
nutkání píchnout do něj prstem, jestli se nejedná o halucinaci.Má na sobě
tmavě hnědé manšestráky a černý svetr, zatímco já tílko a trencle.
Trapnost chvíle umocním tím, že si začnu čistit zuby. Dost silně mi vadí
vidět v zrcadle jeho zúžené oči, jak si mě prohlížejí a pravý koutek úst
se ušklíbá. Přemýšlím, jestli mám navázat kontakt. Bojím se s ním
promluvit vzhledem ke své angličtině a navíc se k tomu přidává fakt, že
si nechci zkazit svou naivní představu o něm.Vzpomínám na všechny ty
filmy, co jsem s ním viděla, jak se mi vždy líbil a jak mi přišel v každém
okamžiku podmanivý.
Začíná být nervózní. Myslím, že nechápe stejně jako já, proč se objevil
zrovna ve vaně.
Nervozitou jsem si vpíchla tužku do oka. S největší pravděpodobností
zanechám krášlení.Ještě se na něj otočím, usměji se a odcházím se
převléci. Posléze jdu opět do koupelny.
Alan tam už není.
To je dobře.
Táta by se zlobil.
Teď přemýšlím, jestli
nebyla škoda, že sem nic neřekla??
KONEC
|