TEACON I. / Zpět na Novinky /  


 

   
ZPĚT na Naše společné akce

Počet účastníků: 10 fanklubáků
 

Nabídka

Popis


Ginny
 

 
Že byl II. Rickmancon opravdu povedený, o tom jste si tu už určitě přečetli. Představa, že by měl uplynout téměř celý dlouhý rok, než bychom se znovu setkaly, byla pro některé z nás natolik nepřijatelná, že jsme se rozhodly s tím něco udělat. A tak vznikl takový AR MiniCon – setkání těch, kdo se zúčastnili posledního Rickmanconu, doplněné ještě několika dalšími rickmaniaky.

Protože se jako nejvhodnější místo k setkání nabízela čajovna nedaleko Karlova náměstí v Praze, kde měla Arengil známou a která má přece jen poněkud omezenou kapacitu (myslím tím tu čajovnu!), rozhodly jsme se okruh pozvaných již dále nerozšiřovat. Na akci tématicky nazvanou AR TeaCon nakonec tedy v sobotu 27.11.2004 ze všech pozvaných dorazily: Alis, Arengil, Ginny, Jehúdit, Laura, Lucka D.Colton, Mariana, Momoko, Nika a Snowy Owl.

Příchod do čajovny byl poněkud dobrodružný – ne snad proto, že by Mariana, která nás do ní měla dovést, nenašla cestu (čímž na chatu vehementně vyhrožovala už několik dnů předem), ale spíš pro svérázné uvítání, které nás tam čekalo. Nevěda, jak to v této čajovně chodí, zvonily jsme u zamčených dveří poněkud vehementněji, než doporučovala cedulka s instrukcemi (vtipně skrytá v místě, kam nedopadalo chabé světlo z pouličních lamp) – ta totiž připouštěla pouhé JEDNO zazvonění. Cedulky jsme si samozřejmě všimly až POTÉ, co jsme několikrát zazvonily, a jen pár vteřin předtím, než se dveře rozlétly a v nich se zjevila nadmíru rozzuřená slečna Obsluha (kamarádka Arengil, jak jsme posléze zjistily. Po naší návštěvě už možná bývalá kamarádka). Za ono „nepřiměřené“ zvonění nám vynadala tak, že jsme se cítily jako největší tupci v Praze a možná i ve střední Evropě a jen jsme na ni mlčky zíraly s ústy nechápavě pootevřenými, jestli ten svůj uvítací „proslov“ jako myslí vážně. Myslela :-(. Nebýt toho, že jsme ještě zdaleka nebyly všechny (Alis, Arengil a Momoko měly právě do čajovny dorazit až v průběhu večera), nejspíš bychom zamířily jinam, kde se k nám budou chovat pohostinněji, ale za těchto okolností jsme se rozhodly setrvat a vyzkoušet, jak rychle slečna Obsluha vychladne. Trvalo jí to docela dlouho, a zřejmě jsme v ní ještě trochu „přitopily“ tím, jak jsme o jejím výstupu s chutí diskutovaly v salónku těsně sousedícím s přípravnou čaje (což jsme zjistily poněkud později, než by bylo zdrávo).

Na náladě nám to však ani v nejmenším neubralo, a když dorazila Alis, zpočátku některé z nás podezírala, že jsme určitě pily něco mnohem silnějšího než jen čaj. Kdo byl hlavním námětem celého večera, asi není třeba zdůrazňovat – Alan, Alánek, Snejpík, Severus, Sevie... skloňovaný ve všech pádech. Nezasvěcený pozorovatel by ani nepoznal, že Jehúdit, Laura a Snowie na podzimním Rickmanconu nebyly a že se s většinou z nás viděly poprvé právě zde…

Když nás slečna Obsluha v uzavírací hodinu vyprovodila, pokračovala část z nás v povídání ještě v blízkém nočním klubu, ale už to bylo obtížné, protože tam bylo hodně jiného hluku (v čajovně jsme na místní poměry nezvyklý hluk působily především my). Rozcházely jsme se s pocitem příjemně stráveného večera, vysmáté, vypovídané a s pocitem, že je hrozně fajn, když na světě existují podobně trhlí lidičkové, kterým učaroval jeden britský herec.

Zleva: Jehúdit, Snowie, část Ginniny hlavy a ruky;-)), Mariana, Alis, Laura a maskující se Arengil
© Mariana
 

   
   

Nahoru