|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Osudové setkání
Terka
Z plátna na mě tiše hleděl
protočil se se mnou svět
kdyby tenhle člověk věděl...
není od něj cesty zpět.
Temné oči jiskří zvláštně,
sotva dech mi zvedá hruď,
je mi náhle celé krásně
jak to skončí? Bůh jen suď...
Háv když provlál kolem dveří
vykradeno v hlavě mám,
chladným zrakem třídu měří
může za to jen on sám...
Od té chvíle, věc je jistá
ztracená jsem docela.
(básní jsem snad dozajista
k vašim stránkám přispěla...)
|
|
|
|
|
|
Krajina posedlá tmou...
Tofiam
Co symbolizuje nás,
nemám zdání.
Snad je to čas,
co sluhy shání.
Nebo tichá ozvěna,
která slova skryje.
Stává se s ní proměna,
syčí jako zmije.
…a místo lásky nás dvou,
krajina posedlá tmou.
Uhrančivý pohled očí
vidím stále všude.
Černý svět se točí,
nevím, co z něj zbude.
Černý je i tvůj vlas,
vidím v něm jen havrany,
sametem zastřený máš hlas,
jako když znějí varhany.
…a místo lásky nás dvou,
krajina posedlá tmou.
Žiješ v temném sklepení,
láska je to tvoje,
pro mne je to vězení,
za hříchy nepokoje.
Chladný navždy zůstaneš,
uzavřený v sobě,
ptát se jednou přestaneš,
já nenajdu cestu k tobě.
Proto…
…a místo lásky nás dvou,
krajina posedlá tmou.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Jen ty při mě stůj
Tofiam
Zima, co tu kolem výří,
ledovým lukem do srdce mi míří.
Tětivu natahuje chladný šíp,
nebudu se pak cítit líp.
Jen šustot bude vzpomínkou,
pro má slova záminkou.
Šustot tvého černého pláště,
té nepřekonatelné záště,
která podobá se vlasům tvým,
okouzleným havraním perutím.
Temnota tě svazuje,
moje srdce zrazuje.
Zrada je to slovo liché,
pro nějž skládám verše tiché,
plující jak chladná hladina,
po které zbude sedlina.
Led je krytem tvojí tváře,
co nedotkla se jí slunce záře.
Slunce ne – měsíc ji má v moci.
propůjčil jí stříbro noci
i tajemnou podobu,
všechno se slévá do bodu.
Rtů tvých linka je nádherná,
jiným já budu klidně nevěrná.
Jen ty tvoje stále ctít,
nebudu už více chtít.
Stačíš mi ty a pohled tvůj,
tak zůstaň a při mně stůj…
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Tys pomíjivý sen
Tofiam
Luny svit píše verše krátké,
pod mýma nohama schodiště vratké,
co vystavět jsem nechala,
abych s tvou duší hříchy spáchala.
Sfoukni svíci bledou,
otevři duši stále němou,
a vetkni mi květ do vlasů,
já přišla k tobě pro spásu.
Andělem jsi nedostižným,
přede mnou jen kráčíš krokem svižným,
kterého já se štítím,
snad mám se bránit lučním kvítím?!
Sametově něžné mívám sny,
samet je hlas, co vypouští tvé rty.
Jak dotknout bych se jich chtěla,
byť byla bych zas a znovu nedospělá.
Avšak musím jen tiše zavřít oči,
neb když tě vidím, svět se semnou točí,
vzdáleni jsme si jak noc a den,
já nicotná, tys pomíjivý sen…
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Znamení Zla
Woman_of_Snape
Znamení žhne znova
To ti nedá
Je těžké milovat
Smrtijeda
Obejmout ho když se snažím
On si jenom tiskne paži
Ode mně se odvrací
Pak se náhle vytrácí
Když ho volá Temný Lord
Nedokáže odmítnout
V nadloktí Znamení Zla
Zmůže víc, než zmůžu já
Znamení, co trhá
Mezi námi pouta
V záři moci vrhá
Lorda Voldemorta
Co jen můžu dělat? Nechci strádat
Nechci o něj přijít- mám ho ráda
Možná své idyly zradím
Když i peklem půjdu za ním
Možná volím špatnou cestu
Když jdu Ďáblu za nevěstu
Cítím ten žár v rameni
Své vlastní Zla znamení
Z ryzí lásky idyl mord
Mým pánem je Voldemort
Má životní sázka
Tvoje víra
Věčná naše láska
Neumírá
The
Dark Mark
(anglická verze:)
Dark Mark on his shoulder
Shining again
Lovin‘ the Dead Eater
That is my pain
When I try to catch his hand
He’s just staring on his Mark
He turns out and then I see
Him disappear in a dark
Love’s nothing here, nothing I’m
That is Dark Lord’s cruel law
When the Evil orders: come!
He simply musn’t say ‚no‘
That Dark Mark destroying
Love as big as tower
That Dark Mark makes bigger
Lord Voldemort’s power
I see there is only
One thing I can do
Maybe it’s not good way
But I feel I have to
I will allways love him
Follow him to Hell
I will never leave him
And become Dead Eater
Dark Mark on my shoulder
Burning pain
That is Dark Lord- my Lord
Calling me again
Now I don’t have to cry
There’s no need to fight
Because I surrendered
And became Evil’s bride
Come on, give me your hand
I won’t cry
You know our love will
Never die
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|