BÁSNĚ 10 / Zpět na Novinky /

    
ZPĚT do Knihovny

Nepoužívejte tyto básně bez svolení jejich autorů. V případě dotazu mě prosím kontaktujte. Děkuji!
 

B Á S N Ě


 
Na sklonku soumraku
Moriana

Na sklonku soumraku,
mezi troskami vraků,
po staletí stále znova,
posedlí básníci vykřikují slova
jako pod vlivem neznámé drogy,
skládajíce ve verších nekrology.

Na hranici šerosvitu
upalovali nám realitu,
vyzdvíhali k výšině nebeské
polonahé obrazy lásky nehezké.
A hořká byla ta chvíle proklatá,
hořká jak bolehlav pro Sokrata.

Zavři oči, zavři mé,
než to světlo pomine.

Proč kreslit do písku obrazce?
Proč mluvit vzletně o lásce,
životě, zrození, smrti,
když ústa slova rozdrtí.
A písek, měnící se v prach,
navždy zmizí ve vlnách.

Vzdálená ozvěna ticha,
které našimi ústy dýchá,
ochutnala sladkou realitu
prozkoumání světa rozevřených rtů
a upnula se k ní,
jako by byla poslední.

Myšlenka větší nežli jiná,
tajemná mystika Rasputina.

Možná se za vteřinu rozbije
v šeru ta krásná galerie
měsícem prokreslených krajin,
krajin skrání a slabin,
jako pádem zrcadlo.
Tak zastav kyvadlo.

Tak zastav kyvadlo.
 

 

 
Goldfreudovy verše
Moriana

Chvíli jsi ohněm,
chvíli oblohou.
Neproniknutelnosti
vlastní podobou...


Goldfreudovy verše vetknu ti do čela
ve Velké síni na sklonku večera.
Odhrnutý pramen černých vlasů
odhalí skrytou čarokrásu.

Skrze deník lásek a zlostí
vepíšu slova, slova do věčnosti.
Že i když v očích hoří plameny,
tvůj pohled zůstává kamenný.

Ruce velekněze složil jsi do klína,
v asketické tváři podivná vidina.
O ostrý profil obrazy se lámou,
padá stín střelce s bílou dámou.

V chladně odměřeném refrénu slova,
sametovým hlasem, co stéká po něm voda,
mluvíš o cílech, prý zemřel bys pro ně,
zvláštně přitažlivý, s vizemi ohně.

Vůni smyslů ucítíš jen krátce,
Když přitiskneš tvář k hedvábné černé látce.
Však všechna další nevyřčená přání
smetou a zahladí pablesky svítání. 
 

 

 
The Second
!snapinka!

I'm in this place
and I'll never see your face.
Why aren't I much strong?
Everything is wrong.

If I would sleep next to you in your bed
I'll never be too sad.
Is enough to touch the sky?
My eyes just cry.

I couldn't live in the big city
and it's great pity.
Although there you wake up every day,
I don't go for you difficult way.

Difficult way of the deepest love
which I don't try to stop.
If I'll never know love too deep,
then I want to forever sleep.
 
 

 

 
Šestý smysl
Rickmanka

Ta sladká změna pro mne nastala,
když děti do kina jsem pozvala,
to,že film je bezva,jsem zjistila hned,
ale ten,,divnej chlap,,to nechal chvíli uležet.

Když jsem si zpětně film v duchu promítala,
jedna postava na mysl vpřed,se mi stále drala,
ale hodila jsem to za hlavu a řekla si,
co mi tím chce říct a proč asi?

Poté,co si dcera Harryho k vánocům vyprosila,
ještě nic podezdřelého jsem netušila,
potom díváme se zas a znovu,
až se to začíná blížit k bodu zlomu.

Na profesora Snapea se začínám soustředit,
jako magnet mě přitahuje,já-zdá se,začínám,,blouznit,,
když ON vpluje do třídy-nelze odolat,
a já cítím,jak krásné je,znovu se zamilovat.

Můj ty světě-ON je něčím zvláštní,
ty oči,ta gesta,zavání to vášní,
pomalu,ale jistě mne stále více okouzluje,
a jako šíp Amorův do srdce mne zasahuje.

Je to nádhera-zkouším stát pevně nohama na zemi,
ale když Snapea vidím,nejde to a krásně je mi,
mrazení v zádech mám a takový zvláštní pocit,
jako by blízko byl a u mne se na okamžik ocit´.

Tak si ho k tělu pouštím a srdce své mu otevírám,
zůstaň tam navždy,při vstupu mu připomínám,
říká ano,prý to problém není,
a já zase cítím to staré,známé chvění.

Pak rychle za Ním vrátka svá zavírám,
vítám Tě lásko má,v duchu Tě objímám,
říkáš mi-že ti to ale trvalo,
souhlasím a nevím proč až teď,mi to odvahu dodalo.

Konečně jsme se můj Snapeíčku našli,
i když jsme si kus cesty k sobě zašli,
o to víc si té lásky budeme vážit,
a před světem drsným ji budeme chránit.

Někdy si trochu jako blázen připadám,
a sama sobě si hned v duchu vynadám,
že láska je láska,s tím já nic nesvedu,
jsem ráda,že Tě mám a měnit na tom nic nehodlám!
 

 

 
Beznadějné hledání
Mrs. Rickman

Pověz,jak Tvou lásku najít mám?
Kam ukryl's ten poklad?
Kde skrýváš ji,
jak nejcennější doklad?

Ptám se stále dokola,
tak poraď,kde hledat ji mám?
Já nevěřím Tvým slovům,
že zůstal bys radši sám.

V tom temném sklepení,
kde se roční doby snad ani nemění,
tam stále pátrám po tom,
co Tvé city navždy promění.

Myslíš,že jsem pošetilá,
když věřím,že Tvá láska existuje?
Ne...já nemyslím,nevěřím,
že Tvé srdce nemiluje.
                 

 

 

Nahoru